Muži o svých problémech nemluví

Od pomluv přes deprese k úvahám o sebevraždu

"Nejprve jsem ztratil práci ve firmě, kde jsem dělal deset let na dobré pozici a za velmi dobrý plat. Pomlouval mě kolega, psal o mně anonymní dopisy šéfům a začal špehovat moji rodinu. Nebylo to tehdy trestné, nemohl jsem s tím nic udělat. Propukly u mě deprese, došel jsem k přesvědčení, že jsem nejhorší člověk na světě," vzpomíná pětapadesátiletý Pavel, co ho přivedlo k úvahám o sebevraždě. 

Hrací automaty, závislost, dluhy, obavy o rodinu, strach

"Doporučuji vyhledat radu odborníků. Až to mi pomohlo. A také to, že jsem si přiznal svou závislost, Chlap ten problém většinou sám nezvládne," varuje dnes třiapadesátiletý Zdeněk. Do úzkých přivedla Zdeňka závislost na hracích automatech. Spadl do dluhů a nedokázal je splácet. Měl strach, že to zasáhne i rodinu, a nevěděl si rady. Napadlo ho jediné východisko, na které stačil. Když zmizí on, zmizí i všechny problémy. Teprve když si sáhl na život, došlo mu, že potřebuje pomoc.  

Sebevraždy v Česku zdroj: ČSÚ 

Mezi lidmi, kteří od úvah dojdou až k tomu, že si život skutečně vezmou, je v Česku čtyřikrát více mužů než žen. Ve světě je to podobné, například v Austrálii představuje sebevražda nejčastější příčinu smrti u mužů do 45 let. 

Řada vědeckých studií vysvětluje problém tím, že říct si o pomoc znamená pro muže také selhání. Odporuje to zažitým představám o tom, jaký má být muž. Nemůže projevit slabost. Těžko se vyrovnávají s krizovými situacemi, jako je například rozvod. Více spoléhají na emocionální podporu partnerky a její ztrátou pak silněji trpí. Těžce nesou i ztrátu dětí, které po rozvodu obvykle připadnou do péče matek. Muži se pak cítí více osamocení a mají sebevražedné myšlenky. 

O život se v Česku ročně připraví zhruba 1500 lidí. Znamená to v přepočtu čtyři sebevraždy za den, což je lehce nad průměrem Evropské unie. Při zmínce o sebevraždě si nejspíš každý člověk v Česku připomene někoho, koho znal a kdo si sáhl na život. Sebevražda se tak netýká jen těch zhruba 1500 lidí, kteří se každý rok usmrtí. Zasahuje i pozůstalé - rodinu, přátele, známé. A těch jsou další tisíce. Sebevraždy jsou kolem přítomné, mluvit o nich ale většinou nikdo nechce. Odborníci upozorňují, že pokud přestanou být tabu, bude to první krok k účinné pomoci lidem v krizi.

Mužům chybí pevnější záchranná síť. Na rozdíl od žen, které mají obvykle širší okruh blízkých přátel a udržují s nimi bližší vztahy. Přátelé je pak v těžkých chvílích mohou podpořit. Když se člověk včas svěří někomu blízkému, může rychleji dostat pomoc a jeho psychické potíže se dají lépe řešit. Odborníci upozorňují, že příznaky deprese se častěji objevují právě tam, kde chybí blízké vztahy mezi lidmi. 

V Česku existují krizová centra i tísňové linky. Přesto je pro muže často nepředstavitelné zvednout telefon a zavolat. Muži se ostýchají. Nevědí, jak začít, a když volají, jsou často úplně opilí. "Potřebují, aby k nim promluvil někdo, kdo tu zkušenost má. Kdo se za to nestydí a řekne 'Nebuďte s tím sami, je potřeba to sdílet',"Jediná organizace, která v Česku pracuje s mužským duševním zdravím, je Liga otevřených mužů. Učí muže předcházet krizím, které by k sebevraždě vést mohly. Necílí ale přímo na sebevrahy a duševně nemocné.

"Chceme zlepšit kvalitu života mužů," zní heslo ligy. Její odborníci se snaží bořit tradiční představy o tom, co musí muži splňovat. Nejde jen o to, být silný, vydělávat peníze a zajistit rodinu. To jsou stereotypy, které mohou komplikovat život. Když muži očekávání nenaplní, zasáhne je to.

Liga funguje od roku 2006. Pracují v ní psychologové a terapeuti. Pořádají semináře a organizují mužské skupiny, kde je možné učit se mluvit o svých emocích. Chodí do nich muži, kteří ztrácejí půdu pod nohama. Jsou pracovně vytížení, nemají čas na rodinu nebo se rozvádějí a nevědí si rady s výchovou dětí. Ve skupině mají prostor pro sdílení svých obav, mohou si nechat poradit nebo si třeba utřídit myšlenky.

nevzdámse.cz s využitím informací Aktuálně.cz